1 Historie KŽM Trutnov
Klub železničních modelářů Trutnov byl založen v roce 1970 panem Jiřím Beranem. V tehdejší době spadal pod Svazarm. Klub získal volné půdní prostory v Domě dětí a mládeže Trutnov (dále jen DDM), kde si postavil své vlastní malé kolejiště a členové začali stavět vlastní modely. V průběhu dalších let přicházeli do klubu další noví členové a hlavně děti a mládež, ze kterých se postupně dařilo vychovávat další aktivní členy klubu. Současně někteří z nich zůstali dětskému koníčku věrni až do dospělých let a nejednou se jejich zájem o techniku a vláčky přetavil na profesní zájem – stali se zaměstnanci (tehdejších) Českých státních drah, později ČD a případně přidružených firem kolem železnice.
2 Historické aktivity KŽM Trutnov
KŽM Trutnov se vždy věnoval dětem a mládeži ve školním věku. Jeden až dva určení dospělí členové klubu se pravidelně každý týden, na 3-hodinovém kroužku, věnovali dětem a vysvětlovali jim základy modelaření, výrobu modelů vláčků, domečků a stromků, předváděli své vlastní modely a při výletech přímo do skutečné železnice (depo ČSD) vysvětlovali techniku a společně s dětmi porovnávali s malými modely. Pravidelně jednou za rok, v letním období, pořádali letní tábor s železniční tématikou – dařilo se získat možnost pobývat přímo v nějakém železničním depu, či několikrát dokonce i v Depozitáři Národního technického muzea v Čelákovicích. Zde členové pomáhali při rekonstrukcích historických lokomotiv a vozů (některé exponáty dokonce ještě dnes používají např. filmaři při natáčení historických záběrů), ale současně probíhala i klasická letní aktivita mládeže – koupání v přilehlém rybníku, výlety do okolí a podobně.
Po prvních letech činnosti klubu, se členové rozhodli vystavit své modely a kolejiště veřejnosti. Nejdříve v malých prostorách přímo v klubu, později v Depu ČSD a nakonec se musely najít větší prostory, např. sály kulturního domu, či školní tělocvična.
Během dalších několika let se členové začali věnovat i soutěžním aktivitám v modelářském světě. Každý model má svá určitá konstrukční a výrobní pravidla a podle těchto pravidel se každý modelář po celém světě může porovnávat se svými kolegy a soupeři. Členové KŽM Trutnov se pravidelně vraceli z republikových a dokonce i mezinárodních akcí s oceněním a několika tituly.
3 Práce s dětmi a mládeží
Jelikož hlavní náplní KŽM v předchozích dobách byla vždy práce s dětmi a mládeží, nedílnou součástí aktivit klubu bylo i rozšiřování dětské základny.
Vždy se začátkem nového školního, běžně na konci září, kdy se již ustálily změny po příchodu do vyšší třídy, probíhala nabídka mimoškolních aktivit pro všechny školní děti. Standardně skrz SSM, nebo DDM, byla mezi školami a třídami rozšířena nabídka povinně-nepovinných mimoškolních aktivit, mezi kterými byly například sportovní kluby, tvořivá či kreativní činnost, kroužky uměleckého zaměření (divadlo, recitace, zpěv, či tanec) a také zájmově-technické kroužky. Mezi ně patřilo tradičně velmi silné automodelářství (např. soutěžní jízdy na autodráze), letecké modelářství a železniční modelářství. Podle síly místního sdružení, respektive podle šíře základny daného modelářského zaměření, byla možnost i lodního, či raketového modelářství.
3.1 Základní požadavky pro vstup dětí do modelářského kroužku
Kroužek železničních modelářů Trutnov do svých řad nabíral děti od 5. třídy základní školy, kde již měly děti osvojené základy kreslení a rýsování (důležité pro návrh modelu) a měly částečné praktické zkušenosti ze školních dílen. Právě dílny byly důležitých předmětem, hlavně pro chlapce, pro pozdější možné technické zaměření jejich budoucího povolání. Chlapci se zde učili základním činnostem, na jaký zpracovávaný materiál používat pilník, či rašpli, jak správně vyvrtat díru a potom vytvořit závit, kdy je vhodné použít jakou pilku a podobně.
Velkým pomocníkem pro šikovnost dětí byl časopis ABC, který v pravidelných vydáních nabízel nejrůznější papírové modely všech možných staveb a tvarů. Všechny návrhy byly připraveny s návodem, a pokud malý dětský stavitel postupoval správně, výsledkem byl krásný papírový model. Nejeden chlapecký pokojíček byl vyzdoben papírovými modely z ABC.
3.2 Začátek v dětském modelářském kroužku
V rámci prvních hodin v modelářském kroužku byly děti seznámeny se základy práce s papírem – jak narýsovat objekt (způsob držení pravítka a tužky, přikládání dvou pravítek, využití kružítka), jak následně řezat papír (ocelové pravítko, správný modelářský nůž) a jak dále papír slepit do určité sestavy.
Snad každé žáček si jako svůj první model postavil jehličnatý stromek – ze špejle a nastříhaných papírových růžic. Pak po natření lepidlem se povrch stromku posypal obarvenými dřevěnými pilinami a po zaschnutí byl stromek na světě. Vzhledem k tomu, že každý žáček měl vytvořit minimálně 100 stromků, než začal s dalšími modely, byl tato činnost často prvním sítem, kdy se děti rozhodovaly, jestli se jim tato zájmová činnost bude líbit.
3.3 První roky v dětském modelářském kroužku
V KŽM Trutnov se vždy hojně používala „práce čistých rukou“, kde se dbalo na čisté lepené spoje papíru bez znečištěných ploch a rovně ohnutých hran. Ne vždy se každý model hned na začátku povedl, i proto součástí modelářské práce bylo někdy rychlé a velmi populární „prvotní zhodnocení“ výsledného modelu vedoucím kroužku – zmačkal papírový model a „dej si to znovu a lépe!“. I tato zkušenost byla určitou motivací, jak napříště model udělat lépe.
První rok v kroužku byl pro každé nové dítě hlavně seznamovací, a jak již bylo zmíněno, zaměření bylo na základní práci s papírem. Starší děti, kteří již měli větší zkušenosti s modelařením, či s praktickým použitím drobného ručního nářadí, měly možnost se podívat pod ruce starších kolegů, kteří pracovali na vylepšení klubového kolejiště, či se dokonce na jeho tvorbě podílet.
Odměnou všem dětem byla možnost vidět klubové kolejiště v akci, tedy vidět ty malinké modely konečně v pohybu. Ale než se sami mohly pustit do řízení modelového provozu, bylo nutno se seznámit se základy jízdy na kolejišti, jeho ovládáním a naučením pravidel provozu. Nicméně výsledná jízda na kolejišti stála opravdu za to. To, na co celou dobu při stavbě papírových modelů koukali, se jim konečně splnilo.
3.4 Modelářské soutěže
V dalších letech se děti začaly věnovat dalším modelářským činnostem, jako stavbě modelů z plastu (populární informační tabulky mizely ze všech rohů), či stavbě železničních staveb a budov. Nejsložitější činností železničního modeláře byla pak stavba funkčního vozidla s vlastním pohonem. Vrcholem pak byl model parní lokomotivy se všemi miniaturními táhly – toto ovšem zvládlo dosud jen pár desítek jedinců v republice.
Vzhledem k tomu, že každý model měl svá pravidla ke stavbě, bylo nutno model zhotovit dle těchto pravidel a nijak výrazným způsobem se odchýlit od originálu. Běžně se proto model jak při stavbě, tak hlavně těsně před dokončením konzultoval s dospělými členy klubu a ti proto mohli dětskému modeláři často předat cenné rady. A pokud byl model velmi zdařilý, byl v rámci klubové soutěže doporučen k dalším soutěžním kolům. A nejednou se stalo, že takovýto model se dostal i na Mistrovství republiky, kde se mohl porovnat s těmi nejlepšími z celé republiky. A občas byla i nějaká ta medaile, včetně zlatých.
Pro šikovné modeláře, kteří dokázali bravurně ovládat modelové kolejiště (tzv. vzorové na soutěžní jízdy), byly také připraveny soutěže až na republikové úrovni. Podle předem neznámého zadání, jezdil každý modelář kombinaci dvou, či více vlaků a musel je do určitého času správně a bezchybně seřadit.
Nejeden modelář si pak domů přivezl cenný kov a diplom za skvělý úspěch. A to vždy bylo tou nejlepší motivací do dalších modelářských aktivit. Děti a mládež si tímto způsobem utužovaly svou zájmovou činnost a současně reprezentovaly „svůj“ klub – byly pyšné na úspěch a o ten se dokázaly mezi svým vrstevníky podělit. Dalo by se říci, že tímto způsobem fungovala skvělá reklama na činnost klubu a noví zájemci o dětský modelářský kroužek se další rok jen hrnuli.
4 Členství v modelářském klubu KŽM Trutnov
Pokud dítě v modelářském kroužku vydrželo až do dospělosti, po dovršení 18 let byl zájemce o členství přijat do klubu jako právoplatný člen KŽM. Tomu samozřejmě předcházela již zmíněná formální stránka věci, tedy návrh a většinové schválení členy klubu na výroční členské schůzi. Pakliže osobním zaměřením nového člena bylo přímo modelaření, většinou se pak sám zapojil jako aktivní vedoucí dětského kroužku a snažil se předat své čerstvé zkušenosti mladším ročníkům. Ne všichni dospělí se věnovali dětem, ne každý na to měl talent a trpělivost. Tito členové se většinou věnovali odbornějším aktivitám, např. zapojování elektřiny na kolejišti nebo údržbářským činnostem.
5 Prezentace práce dětí veřejnosti
Pravidelné aktivity KŽM Trutnov výrazným způsobem působily na rozvoj technických znalostí dětí a mládeže, neboť modelářství souvisí s technickým myšlením, představivostí a precizností. Plno těchto znalostí si děti přinesli již ze školy, neboť to byla standardní součást školní výuky.
Při týdenních kroužkách byla aktivita dětí svým způsobem řízena. Určený dospělý člen klubu, zaučený přes Svazarm a DDM jako pedagogický pracovník, se dětem věnoval po celou dobu kroužku a s každým z nich konzultoval jeho činnost a výtvory. Z většiny kroužků si děti domů odnášely zápisky o naučených tématech, případně si dolepovaly zajímavé obrázky ze železnice. Byla to tedy určitým způsobem řízená aktivita výchovy dětí – můžeme to definovat jako pravidelné vzdělávání a rozvoj a udržování určité míry kultury ve „firmě“, v tomto případě v KŽM Trutnov.
Aby byla možnost prezentovat své výsledky (modely) svému okolí a po nejvíce se pochlubit rodičům, mohl každý rodič přijít v době kroužku do klubu a podívat se, v jakém prostředí jeho dítě prožívá svůj volný čas, jak se mu dospělí členové klubu věnují a co je náplní této zájmové činnosti. Byla to tedy určitá forma prezentace, můžeme nazvat vnitřního marketingu, klubu samotného. A prezentovat se co nejlépe před rodiči dětí bylo vždy velkým zájmem všech členů KŽM – byla to vizitka a již zmíněná reputace. Pakliže rodič získal pocit, že jeho dítě není vhodně vychováváno ve volném čase, prostředí a kultura klubu neodpovídá jeho představám, mohl svým postojem ovlivnit další rodiče a klub mohl ztrácet onu zmíněnou reputaci mezi rodiči a hlavně – ztrácel své „zákazníky“, děti a mládež.
Naopak, pakliže rodič byl nadšen z výsledků práce svého dítěte a viděl sám na vlastní oči zájem obou stran (klub a dítě), pak více podporoval dítě v této činnosti a mohl pozitivně ovlivnit další rodiče, potažmo dalších zájemce o členství v klubu.
6 Společenský vliv klubu na okolí
Lze s jistotou konstatovat, že každé zájmové sdružení, v tomto případě KŽM Trutnov, má určitý společenský vliv na mimoškolní aktivitu dětí a mládeže. Podílí se totiž na rozvíjení zájmové činnosti, na technickém myšlení a představivosti, a pomáhá využívat znalosti získané při školní docházce v praktickém životě. Zdůrazňuje potřebu dodržování pravidel (postupná stavba modelu) a napomáhá dítěti pochopit některé životní situace. Současně může částečně ovlivnit i další životní kroky dítěte – jeho původní zájmová činnost, „koníček“, se může stát jeho celoživotním povoláním. V neposlední řadě je jakákoliv zájmová činnost určitou prevencí proti patologickým výjevům dítěte v pubertě (nevhodná parta, kriminální činnost atd), dítě má pocit sounáležitosti s klubem a určitý pocit hrdosti na svou činnost.